Historky

HÁČEK V PRDELI

       S Mirkem Jiravou mě seznámil básník Václav Hrabě (několik básní zhudebnil Vladimír Mišík, např. Variace na renesanční téma aj.) v pražské vinárně Viola. Bohužel krátce poté Václav tragicky zemřel ve svých 24 letech. Mě však „nastartoval“ do budoucího bohémského života, kde jsem poznala mnoho lidí od „kumštu“ všeho druhu. Po několika měsících společného žítí jsem zjistila, že má Mirek na jedné půlce svého pozadí jizvu v podobě kříže. Zese takový katolík nebyl a tak jsem se opatrně zeptala na původ tohoto kříže. Tak začal vyprávět:
       „To jsem byl první rok na vysoké škole, rono vstanu, maminka připravuje u plotny snídani, zasednu ke stolu a najednou se ozve zvláštní zvuk, jako když se trhá plátno. Máti se otočí a ptá se Mirečku, co to bylo? Já se zvednu ze židle a od prdele mě visí bavlka pro háčkování. Tak jí říkám, mami, to Ti pěkně děkuju, já si vrazil háček na háčkování do prdele. Ona samozřejmě omdlela, tak jsem jí vzkřísil a šel volat panu profesorovi, že dnes nepřijdu do školy, neboť mi z prdele trčí háček a bavlnka na štrikování. On to však vzal jako blbou výmluvu a zavěsil telefon. Tak si říkám co dál? Háček je jako harpuna, takže mi vytáhnout nešel. Musel jsem tudíž vyhledat lékařskou pomoc. Došoural jsem se na tramvaj (to ještě jezdily ty staré, s plošinou, do které se dalo za jízdy naskakovat a vyskakovat). Byla úplně plná a přesto, že jsem si prdel chránil, tak mi lidi háček zaráželi stále víc hlouběji. Když jsem dorazil na polikliniku, už mi koukal háček ven jen asi 1 cm. V čekárně bylo mnoho lidí, sednou jsem si nemohl a tak jsem trpělivě čekal, až budou všichni hotoví. Na konec vyšla sestřička ze dveří a zeptala se, co mi je. Tak jsem jí řekl, že mám háček v prdeli. Začala se zlobit, že tu prý nejsou pro legraci a ať vypadnu. Přemluvil jsem jí, ať si tedy sáhne. Opravdu nahmatala kousek háčku. Vyprskla smíchy a zmizela v ordinaci. Za chvilku se otevřely dveře a v nich stáli všichni lékaři z celé polikliniky. Tak mladej vyval na nás tu prdel. Moc jsem se styděl, ale bolest byla už silná, jak svalstvo pracovalo a háček stále mizel hlouběji. Lékaři ho jinak nemohli dostat ven a tak mi museli naříznout prdel do kříže. Prý jsem měl štěstí. Stačilo pár centimetrů a mohl jsem přijít o mužství.
       Někdy jse si pak říkal, zda by to nebylo lepší. Ušetřil bych na rozvodech a alementech a mohl se stát filozofem.

POLOTOVAR

       Když jsem před svým budoucím mužem v 19 letech obnažila své tělo, tak zjistil, že mi na páteři chybí několik trnů na obratlích. To mu připomělo jednu situaci:
       „Když jsem šel jednou po Národní třídě, tak jsem uviděl uhlíře, jak nese putnu s uhlím a najednou se „sepšoukne“ k zemi a je stejně veliký jako ta putna. Asi mu taky chyběly obratle“.
       Dost mě to vyděsilo. Doma jsem nic neřekla a šla k lékaři s tím, že mi chybí obratle. Ten se jen pousmál a zeptal se, kdo mi to nakukal. Tak jem přiznala, že „manžel“, ale že je sochař a né lékař. On však věděl, že kdysi sochaři měli v rámci studia povinnou anatomii a chodili na pitevnu do Anatomického ústavu. Tak mi udělali rentgen páteře a opravdu zjistili, že mi chybí několik trnů na páteři. Já si jen spletla trny s celými obratly.
       Mirek se náramně pobavil, když jsem mu vylíčila své obavy o páteř po vyprávění historky s uhlířem. Samozřejmě, že si to jen pro pobavení vymyslel, ale netušil, že jsem taková naivka. Nicméně scházející trny se prokázaly a to ještě netušil, že mi ve 33 letech zjistí ještě mléčné zuby a ve 40 letech, že mám pouze jednu ledvinu, prostě polotovar ženský.

Další historky budou následovat!

Sidonie